Po pěti letech zanedbávání se už ani nezdál živý. Jen ztvrdlá boule na krajnici, sotva nehybná, sotva si všimla. Lidé kolem něj projížděli, aniž by zpomalili, jako by byl cokoliv, hranice mezi životem a zapomínáním už dávno překročila hranici.
Pak někdo přestal.
Zblízka byla pravda nesnesitelná. Pod vrstvami nečistot a matné srsti dýchalo něco jiného – slabé, křehké, ale odmítalo to vzdát. Spěšně ho odvedli k záchranářům a to, co našli pod nimi, bylo horší, než si kdo dokázal představit.
Říkali mu Matt.
Ne jako vtip, ale jako připomínku toho, co mu bylo uděláno. Jeho srst se stala tlustou, drtivou zbrojí. Do jeho masa se zakopal obojek. Vodítko se stalo součástí jeho těla. Po celá léta ho bolest zahalovala jako neviditelné vězení.
V narkóze začala transformace.
Zastřihovač vlasů prořezává léta zanedbávání. Kousek po kousku – jeden a půl kila vlasů, nečistot a rozkladu. Mezi nimi přišlo tělo, které vypadalo neuvěřitelně malé, chvějící se a zraněné. Ale on žil.
